Home OBEC RADIM

VZNIK A POČÁTKY OBCE RADIM

Ves Radim získala své jméno podle Radimova dvora. Nejstarší zpráva o ní je z roku 1360, kdy její dolní část vlastnil Zdeněk z Radimi a horní část držel roku 1362 Půta z Turwova, společně s panstvím Bradlec. Na zdejší faru tehdy nastoupil plebán (farář) Dětoch, který ji 1365 směnil s Janem, plebánem z Lánova, za jeho faru. V nejstarší jičínské soudní knize jsou roku 1361 uvedena jména neurozených obyvatel této vsi. Tomáš a Hodina z Radimi se tehdy zaručili jako rukojmí Nastovi z Moravčic za Jeřinu z Radimi. V květnu 1367 je v soudní knize uváděn radimský plebán Henlík, kterému dlužil jičínský kožešník Ješek 39 grošů. Roku 1379 uzavřel Půta z Trugova smlouvu o kostelní podací v Radimi (právo ustanovit faráře) se Zdeňkem z Radimi, jehož vdova Anna roku 1395 darovala radimskému kostelu roční plat ze vsi Hubálov. Koncem 14. století byla horní část Radimi součástí kumburského panství. V letech 1405 – 1409 byl purkrabím na Kumburku Ctirad z Radimi. Když 1406 musel Jan Kumburský z Vartemberka pro dluhy panství prodat, zůstala mu až do jeho smrti v roce 1410, horní část Radimi s dvorem, na němž sídlil. Po něm ji získal Mikuláš z Úlibic, který připojil k úlibickému statku. V roce 1448 pomáhal Václav z Radimi Jiřímu z Poděbrad při dobývání Prahy. Další osudy Radimi nejsou známy, ale v roce 1533 byla již celá ves součástí kumburského panství, které v té době vlastnili Trčkové z Lípy.

 

RADIM ZA ALBRECHTA Z VALDŠTEJNA A KURTIZÁNŮ


 

Tvrz v Radimi je písemně doložena teprve roku 1607, kdy Jan Rudolf Trčka z Lípy prodával panství Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic a kdy zde byl ještě panský dvůr a kovárna. Z pobělohorských konfiskací získal kumburské panství Albrecht z Valdštejna, který roku 1617 na svých moravských panstvích založil kartuziánský klášter ve Štípě. Když odtud byli v roce 1619 kartuziáni vypuzeni, uchýlili se do olomouckého kláštera, odkup přišli. Již roku 1621 je pozval Valdštejn na svá panství v Čechách. První tři přišli počátkem listopadu. Byli okázale přijati a za prozatímní sídlo jim byla vykázána tvrz v Radimi, kterou si upravili pro klášterní účely. Zřídili zde kapli, refektář, cely a jiné místnosti. Z bývalé štípské rezidence si přinesli ostatky svatých a jiné bohoslužebné věci. Dne 22. prosince 1621 sem tajně přišel jičínský nekatolický děkan Jiří Dikast, který byl roku 1619 hlavou konsistoře a 4. listopadu 1619 korunoval Bedřicha Falckého českým králem. Stařec žádal kartuziány o přímluvu, aby nemusel opustit Čechy. Ale prosil marně. Nějaký čas se ukrýval v Jičíně, pak odešel do Žitavy, kde 1630 zemřel. V červenci 1625 dal Valdštejn převézt ostatky své první manželky Lukrécie Nekešové z Landeku a nechal ji - do doby než bude postaven klášterní kostel ve Valdicích – pohřbít ve vší tichosti do prozatímní hrobky v radimském kostele. Jednání o založení kláštera se protahovala pro velké požadavky kartuziánů. Teprve když se Valdštejn dočkal dědice, podepsal 8. prosince 1627 bohatou nadační listinu. Kartuziánům daroval panství Radim, které vytvořil tím, že k Radimi přidal dvanáct vsí, a též panství Pecku s hradem a městečkem Peckou a jedenácti vesnicemi. Valdštejnova radost netrvala dlouho. Již 13. ledna 1628 mu synáček Albrecht Karel zemřel a byl s velikou okázalostí pochován v radimském kostele vedle paní Lukrécie. Řeholníci obývali radimskou tvrz až do července 1632, kdy se přestěhovali do nově postaveného kláštera ve Valdicích. Podle berní ruly bylo roku 1654 v Radimi 7 sedláků, 5 chalupníků a 4 domkáři. Ve Lháni byly pouze 4 sedláci. Nejsou uvedeny žádné pusté grunty. V roce 1660 přestavěli kartuziáni tvrz na zámek a vedli sem dřevěným potrubím vodu z Podháje. V zámku byla správa panství a byty vrchnostenských úředníků. Radimský kostel sv. Jiří e po odchodu nekatolického faráře stal filiálním k Pecce. V letech 1708 – 1709 byl postaven nový barokní chrám. Od roku 1742 zde byl lokální kaplan a roku 1765 zřízena fara. Jak uvádí tereziánský katastr, bylo v Radimi roku 1756 celkem 37 hospodářů. Ve Lháni jen 5. V Radimi byl jeden přadlák, ve Lháni krejčí, panský myslivec a šest nádeníků, jeden z nich pracoval v Jičíně a druhý byl, mimo jiné, i úředním poslem. Obyvatelé se vedle zemědělství živili též předením. Se souhlasem valdického převora se roku 1777 oddělil krejčovský cech v Radimi od cechu v městečku Pecce. Byli v něm sdruženi krejčí z Radimi a z dalších vsí radimského panství. Cech měl tehdy dvanáct mistrů, z nichž byli tři z Radimi, jeden ze Lháně a šest ze Soběraze. v roce 1777 se oddělil též cech mlynářů a pekařů a cech osmi řemesel (kováři, zámečníci, truhláři, tesaři, bednáři, sklenáři, kamenáři a mistři zedničtí). Většina řemeslníků musela své příjmy doplňovat ze zemědělství. Roku 1782 byl kartuziánský klášter ve Valdicích zrušen a panství Radim – Pecka převzal náboženský fond, který radimský dvůr rozparceloval. V roce 1810 byl v zámku státní hřebčín a v roce 1824 koupil panství Ferdinand Trauttmansdorff. Vlastnil již panství Kumburk – Úlibice. Po několika letech správa obou panství splynula a radimský zámek ztratil svůj úřední význam, např. v roce 1848 zde byla tkalcovna. V pozdějších letech sloužil mimo jiné k ubytování penzistů velkostatku.

 

ŽIVOT V OBCI OD 18. STOLETÍ


V Radimi byla škola již v roce 1736, od roku 1783 byla dvoutřídní. Větší škola byla postavena 1784. V roce 1834 měla 188 žáků, v roce 1882 byla rozšířena na trojtřídní a 1885 na čtyřtřídní. Jedna z tříd byla ve staré škole, další tři byly na zámku až do roku 1891, kdy byla postavena škola nová. Pro úbytek žáků byla zrušena roku 1922 čtvrtá a 1925 i třetí třída. Zásluhou místního faráře Jana Tobiáška vznikl roku 1860 v Radimi spolek divadelních ochotníků. V roce 1865 nahradilo zaniklé cechy společenstvo různých živností, poštovní úřad byl v Radimi zřízen v roce 1870. Před rokem 1900 zde vznikly dva sbory dobrovolných hasičů, 1903 byla založena tělocvičná jednota Sokol, 1908 Spořitelní a záložní spolek pro Radim a okolí (Kampelička) a roku 1926 byly vsi Radim a Lháň elektrifikovány. Poslední majitel radimského zámku p. Bílek z Valdic jej nechal roku 1938 zbořit. Během německé okupace se někteří občané Radimi a okolí zúčastnili národního odboje. Když v únoru a březnu 1945 procházely Jičínskem transporty zajatců, které Němci evakuovali z Horního a Dolního Slezska před rychle postupující Rudou armádou, šla většina transportu přes Radim na Železnici, aby se vyhnuly městu Jičínu. Při silnici je pomníček ruského zajatce, který zde byl zastřelen pro shýbnutí se pro kousek chleba. Podle jiné verze byl zastřelen, protože nebyl schopen jít dále. Poválečná historie Radimi byla obdobná s osudy jiných obcí na Jičínsku.

 

 
Obec Radim, Powered by Joomla!

Ověřit CSS!